KDE TO VŠECHNO ZAČÍNÁ
Jsem na rozcestí, nebo možná na scestí a nevím moc, kterým směrem se dát. V loni se mi, dost překvapivě, podařilo udělat několik rozhodných kroků. Odešel jsem z práce, vzal si svoji Lásku, přestěhoval se do jiného města, a tak nějak jsem úplně změnil celý svůj svět - a teď to vypadá, že jsem se do toho nějak zamotal.
Taky by se dalo říct, že si jen nejsem moc jistý, kde právě jsem. Taky by se dalo říct, že jsem se tak trochu ztratil, anebo by se též dala použít formulace, že jsem docela normálně v …… (loji ?).
Asi jste si povšimli, že první z těch mých rozhodných kroků bylo, že jsem odešel z práce. Tzn, že jsem teď bez ní. Zbavil jsem se jí a jsem bez ní. A tedy pochopitelně i bez stálého příjmu. Mým současným zaměstnavatelem je Úřad práce. Bylo to sice velmi rozhodné rozhodnutí, to ano, ale… nooo, hmmm – chápete zřejmě, kam tím mručením mířím, že. Zdroje nejsou nevyčerpatelné, ani samoobnovitelné a červíček nejistoty už hlodá.
No nic. Rozhodl jsem se přece sám. Už jsem v té firmě fakt nechtěl být. Chtěl jsem si odpočinout, vyčistit si hlavu a pak se uvidí…
A teď se právě vidí. Po opadnutí prvotní radosti z odpočinku, nicnedělání a spousty lásky, jsem pomalu, postupně, ale čím dál jistěji došel k přesvědčení, že něco bych dělat asi přece jen měl. Taky moje Láska začala, nejdříve spíš opatrně a tiše, později již normálním tónem a nakonec zcela nepokrytě dávat najevo, že doma už jsem nějak příliš dlouho, že se jí zdá, že se dost nudím a že mi to dozajista nedělá vůbec dobře.
A tak jsem začal hledat, co bych začal dělat. A protože práce to ještě přeci jen není a protože se ve všech chytrých knihách o životě dočtete, že nejlepší, co člověk může dělat, je to, co ho baví a jde mu nejlépe, tak jsem se nakonec rozhodl, že to tedy zkusím – jako, dělat to, co mi jde nejlépe.
Vždycky mi nejlépe šlo si vymýšlet. Vymýšlet a představovat si svět a lidi v něm tak, jak jsem sám chtěl. Představovat si sám sebe v různých situacích a plánovat co všechno udělám, aby nakonec ta situace dopadla podle mého. Přemýšlím a vymýšlím až moc. S realizací to pak bývá horší. Většinou proto, že se nemohu rozhodnout, zda jsem vše už dostatečně dobře promyslel. Ale teď mám času habaděj, takže odpřemýšleno už je. Jdu psát o jednom nerozhodném Pepíkovi a o tom, co se mu zrovna honí hlavou. Jdu vymýšlet příběhy, do kterých ho tahle jeho zatrolená vlastnost dostává… A protože papír je dnes drahý, budu to prostě nechávat tady.
Takže pokud chcete, tak čtěte, bavte se a klidně mi i pište. Nebo se na to vyprdněte a jděte dělat něco, co vás baví víc – vyražte ven, na hory, či zahrádku, vydělávat peníze, nebo něco úplně jiného …
